Pilka na řezání lustrsvorek

[model]

Vzhledem k tomu, že pořád v příspěvcích prudím s lustrsvorkami, které používám místo klasických ložisek,
rozhodl jsem se vyrobit nějaký přípravek na jejich rozřezání na dvě poloviny. Zatím to dělám ruční bruskou
s diamantovým kotoučkem kterou držím v ruce a ve druhé ruce mám na osce přišroubovánu lustrsvorku a podle rysky řežu.
Dá se to i vzhledem k množství, ale aby Pražáci viděli co umíme na Moravě, použil jsem vše co bylo doma. Včetně dřevěné základny,
která je zbytek podlahy na terase. Ocelový úhelník je z IKEA z kuchyně, hliníkový profil ze vzorníku a posuvný držák jsem si nakreslil
a vytiskl na 3D tiskárně. Motorek je ze staré aku vrtačky a nosič je také ze staré mini brusky od Conrada.
Diamantový kroužek jsem koupil ve Zlíně v Madal -balu a celé mi to jede na Piko trafo.

[tom59herder]

Tak to je paráda, stále mne udivuješ kolik nápadů máš v zásobě.

[HonzaS]

Tak Pražáci samozřejmě koukají, co je možné na Moravě vyrobit z toho, co dům dal. Tedy doufám, že ten úhelník je z domova a ne v tichosti zcizený z IKEA expozice ... Hezký přípravek, jen bych doporučoval místo tohohle kroužku vyškemrat u zubaře řezací kotouč se skelnou tkaninou - rozdíl je pak obrovský. Kdysi mě na tyhle kotouče navedl Standa Němeček a od té doby nic jiného nepoužívám, přefikne to v pohodě i tvrdokov.

Jinak Pražáci bez invence to většinou řeší upichovákem na soustruhu, ale je fakt, že je to nuda a nevyblbnou se tak u toho

[Petr L]

Pražáci "bez invence" si koupí normální futra a nemusí řezat střeva z čokolády, dělali to tak jako kluci, kupovali si je v modeláři, dělají to tak i dnes

[model]

Doufám, že jste pochopili, že jsem příspěvek vedl v legraci.
Jen chci na závěr tohoto vlákna říci, že jsem při prvním setkání s Mirkem Kotíkem měl na něj
dvě zásadní otázky - proč nepoužívají převod s kovovým středem a nimbusem a nepoužívají
kluzná mosazná ložiska. Pochopitelně odpověď byla jasná - peníze.
Takže lustrsvorky bylo jediné řešení, kde bylo hlavní cena a výkon. Dva kusy vychází na cca 6 Kč i s prací, oproti kupovaným za cca 50 Kč kus.
S tím, že se ložiska dají nasadit shora, může se převod s dorazem naklepnout mimo podvozek na osu a vycentrovat a celá osa
se upevní dvěma šrouby M3/3 mm.
Myslím si, že podvozek nevypadá zle i s tímto archaickým řešením.

[HonzaS]

Samozřejmě to asi všichni chápou jako příspěvek s nadsázkou, ve stejném duchu byla i odpověď. Tlak na cenu ze strany výrobce je logický, stejně tak jeho zájem o využití skladových zásob. Prostě někomu se to hodí, jiný si zvolí odlišnou cestu.

Nevím, jaká je situace z hlediska výběru dílů na autodráhu zrovna v Modeláři dnes, ale dobře si pamatuji, jaká byla před 50 lety. Nebylo tam prakticky nic, autodráha v ČR teprve začínala a státní sektor měl k podobným novinkám vztah mrtvého brouka. Vše bylo v rukách a možnostech jednotlivců (a za tiché nevědomosti jejich zaměstnavatele), takže třeba ložiska zadní osy se používala již tehdy kuličková (3x7mm) zapouzdřená v mosazném pouzdru (spojka na rybářské pruty).

[model]

A další vychytávka z Modeláře - z plastových přepravek na limonády se vyřezávala vodítka, pamatujete ?

[Petr L]

Honzo chodil jsem jako kluk do Modeláře na Národní vedle Máje, a tam jsem běžně kupoval od Modely futra, osičky, hliníkové disky, mechovky a vodítka. Převody a pastorky ty od Ites, motory Mabuchi tuším že FT15 tam prodávali taky. Výběr nebyl moc velký, ale to nám na to domácí ježdění stačilo až až

[HonzaS]

Petře, to je ale už o dost pozdější doba - za mne byl jediný modelář v Ječné a tam toho opravdu ze začátku nebylo skoro nic (snad jen později s výjimkou motorů 16D a 26D, které byly okamžitě vyprodané). To bylo vše prakticky až do chvíle, kdy se začala výrobou zabývat Modela a udělala pár karosérií a bílá vodítka. Nepočítám do toho samozřejmě Iglu.
Běžná spotřebka (osy, převody, pastorky, disky) byla k mání na dráze SCRC 7 u Kavárníka v PKOJFu a u A. Macháčka (jako invalida měl už tehdy povolenou živnost) ve Slezské.
Jinak vodítka jsme v Praze naštěstí nevyřezávali, daly se sehnat individuálně JetFlagy.

[Petr L]

Asi máš pravdu, Ječnou pamatuji, ale to jsem ještě měl období Ites s doutníky v pokoji na koberci a chodil do Ječné pro věci na vláčky, stavět autíčka jsem začal až později