Hotchkiss 686 CGS přestavba modelu na dráhu 1.

[model]

Když jsme s Milanem probírali jak dál v přestavbách modelů na dráhu, shodli jsme se, že vzhledem ke
specifikám kovových modelů bude asi nejlepší zvolit předlohy, které nemají nic společného se
závodními speciály. Ty si můžete koupit a ke spokojenosti jezdit. Ale taková osobní auta, různé
dodávky a třeba i historiky nikdo nevyrábí a i jízda s nimi bude spíše zábavou, než sjíždění času na kolo.
Můj první pokus - Moskvič MILICIJA s tlampačem na střeše vypadá úžasně a také docela svižně jezdí.
Proto jsem se rozhodl k přestavbě dalšího historického vozu - tentokrát to je opravdu vitrínkový model -
vítěz Rallye Monte Carlo v roce 1950 Hotchkiss 686CGS s francouzskou posádkou M. Becquart a H. Secret.
Abych mohl autíčko vrátit zpět na stojánek, vyjmul jsem kokpit a úpravu jsem řešil pouze na podvozku a karoserii.
Model je ze dvou částí, podvozek včetně blatníků je plastový, což hodně pomůže v hmotnosti a kovová je pouze
karoserie. Ta je přichycena k podvozku dvěma šroubky přes nálitky. Vzhledem k rozměrům modelu a i průměru kol
jsem zvolil moji osvědčenou metodu propojení stávajícího podvozku a základního motorového lože.
Protože oska přední nápravy je vedena po šasí přes blatníky a šířka nedovolovala použít přední vidlici, ponechal jsem osku
v karoserii. Motorové lože je uchyceno šroubkem M2 přes roznášecí destičku a zadní oska se opírá o stávající otvory v blatnících.
Tím jsem dosáhl stabilizace a celé lože se mírně kýve, což přispěje k lepším jízdním vlastnostem.
Kola jsem použil originál, jen jsem v ruce převrtal otvor na průměr 2 mm a srazil ve vrtačce střední pruh na disku, abych mohl
navléknout Milanovy úzké pneumatiky. Nádherně to sedí, kupodivu i výška pneu je skoro modelová.
Osadil jsem větší převodové kolo a čekám jen na motorek

[model]

Vše zatím vycházelo bez problémů, ale ten nastal, když jsem vymýšlel jak osadit vodítko.
S tímto tvarem karoserie, různými výstupky na šasí to byl oříšek. Vodítko s osazením předního krytu stěračů ne a ne vejít pod
auto, aby nenaráželo na podvozek. Jediné řešení bylo opatrné odbrušování podvozku a zabroušení držáků přední osky.
Jenže vodítko mělo střed otáčení přímo na osu a zpátky jsem ho nechtěl posouvat kvůli jízdním vlastnostem.
Tady se projevilo stáří a zkušenost, zabrousil jsem výstupek na vodítku a opatrně vyvrtal nový otvor v zadní části.
Potom jsem ho rukou protáhl závitníkem M2 a bylo to. Distanci tvoří originální podložka a šroubek vodítko fixuje přes plast
podvozku.
Zkouška na dílu Fara proběhla perfektně, vodítko je asi 1 mm nad dnem drážky a kola se krásně otáčejí.
Teď jen zabudovat objednaný motorek a propojit kabely a můžu zkoušet.
Už vidím ten urputný souboj s Moskvičem ...

[model]

Aby to bylo dokonalé, převrtal jsem u předních kol disky na osku 2 mm a vložil distanční vložky
z Milanovy nabídky.
Je to tak úchvatný model, už se těším na testovací jízdy.